Vítejte na mém blogu


PRO ZOBRAZENÍ FOTOGRAFIE VE VĚTŠÍM FORMÁTU STAČÍ NA NI KLIKNOUT.

pondělí 16. dubna 2018

Falkenštejn

Výlet č. 3
15. dubna 2018
Dělka trasy 3,28 km
Neděle, sluníčko sice moc nesvítí, ale je příjemně teplo 
a tak jsme se synem Pavlem a vnučkami  Andrejkou a Anetkou vyrazili na výlet
 do Českého Švýcarska, kde je nově zpřístupněná zřícenina hradu Falkenstein.
Veřejnosti bude oficiálně otevřená až za týden - tedy 21. dubna 2018
s oficiálním zahájením letošní turistické sezony. 
My jsme se sem vydali raději dříve, protože tu nebude tolik lidí.
 Mariina vyhlídka a před ní Harvaní skála
 Obdivujeme tuto krásnou roubenou chaloupku vestavěnou do skalního bloku.
 Před námi je náročný výstup na zříceninu hradu Falkenstein,
který se v posledních měsících stal terčem kritiky kvůli zpřístupnění
pomocí železných schodišť a plošin, pokrývajících celý vrchol hradu.
Jsme zvědaví, jak to vypadá doopravdy...
 Pohledem pod schody usuzujeme, že toto řešení bylo asi jediné možné a trvanlivé.
Zatím se nám to líbí.

 Jedny schody vystoupáme a před námi se  objevují další...
Jsme nahoře a pokračujeme cestičkou ke hradu.
 Došli jsme ke hradu. Vnučky si to opravdu užívají.
 Před vstupem na schody nahoru na hrad,
 je umístěna tato pamětní deska na turistu,
 který zřejmě původní strmý a náročný výstup nahoru nezvládl
a zaplatil daň nejvyšší.
Mezerami mezi schody vidíme původní, značně prošlapané skalní schody 
a vedle schůdků je ještě úzká skalní štěrbina místy dost hluboká.
Výstup po těch původních schůdcích musel být velice nebezpečný.
 Úplně nahoře zbývá několik původních schodů. Po těch už se také nechodí.
Štěrbina je úzká a jen pro jednu osobu.
Zábradlí už by se sem opravdu nevešlo.
 Skalní průrva je úzká a dost hluboká.
Zabudování  nového schodiště muselo být
 velice náročné a nebezpečné.
 Vystoupali jsme nahoru. Těch kovových plošin a schodišť je tu opravdu hodně. 
Podle vyjádření odborníků to vše bylo nainstalováno hlavně kvůli snížení možnosti dalšího poškozování tohoto zajímavého skalního útvaru.
Důležité je, že celá konstrukce je rozebíratelná a na skalách šetrně ukotvená.
Místo by si skoro zasloužilo název "Ocelové město". I tak se nám tu docela líbí.

 Vyhlídka k Růžovskému vrchu
 V pozadí se tyčí Havraní skála

 Vyhlídkových míst je u dost, ale kouká  se většinou do korun stromů 
nebo dolů na Haťový důl.


 Vnučky postupně procházejí všechny cesty.
Je fakt, že se po plošinách dostaneme do míst na kraj skal,
 kam bychom si běžně zajít netroufli. 

 Havraní skála
 Pohled dolů. Je to pořádně vysoko.


 Některé původní místnosti hradu jsou zcela zakryté a tak doslova
zmizely pod kovovými plošinami.
Objevují se tu další turisté
 Les na Havraní skále před lety postihl požár zřejmě po úderu blesku. 
Teď  už se obnovuje vlastními silami i když původní ohořelé zbytky 
stromů ještě na skalách zůstávají..
 Jedna z místností hradu, která nebyla překryta plošinou.
 Do této místnosti  by klidně stačily schůdky. 
Říkáme si, že tady je plošina úplně zbytečná.
 Místnost mohla zůstat k prohlédnutí volná. Plošina to kazí.

 Příroda se probouzí a také tyto horské borovice zvýrazňují svoji barevnost jehličí.


  
Pohled na skály nad Haťovým dolem.

 Další pohled do Haťového dolu.
 Tyto skály jsou součástí hradu.


 Jedny z posledních skalních schodů...
 Vstup do místnosti se "zbytečnou" plošinou..

 Na zdech místnosti hledáme různé staré letopočty.
 Nejstarší jsou z první poloviny 19. století, kolem roku 1834, 
nejvíce je jich kolem roku 1898.
 Ve spárách vyrůstají kapradiny
 Plošina se zábradlím v této místnosti nám nedovolí zajít k jedinému oknu.
 Další z oken vede nahoru. Kdysi mohlo sloužit spíše jako místo pro komín.

 Pohled na další původní místnosti hradu.


 Čeká nás cesta zpět dolů.

 Posledních pár schodů se musí slézat jako po žebříku.
Andrejka už také fotí...
 Pokračujeme cestičkami podél hradu. Také tady jsou nové opravené chodníky.


 Syn nás bude fotit pomocí selfie...


 Skalní útvar nám připomíná různá zvířata. 
Anetce hlavu psa, Andrejce labuť a mně hlavu hada.


Pod Havraní skálou
                                  Skály jsou pokryté různobarevnými mechy.
Cesta Haťovým dolem
 Sluníčko se stále schovává za mraky. 
 Mariina vyhlídka. Syn s vnučkami už tam byl loni,
 a výstup je prý velice náročný. Nejsem si jistá, zda bych to také zvládla.
Tam tak pohodlné schodiště jako na Falkenstein, není.
Vracíme se do Jetřichovic.
 Prvosenka jarní
 Čemeřice
Kvetoucí magnolie  - šácholan hvězdokvětý.
Naše cesta dnes končí. Byla na vzdálenost poměrně krátká, 
ale fyzicky dost náročná.
U této roubené chaloupky s velice příjemnou starší paní, 
jsme měli  na zahradě zaparkované auto.