Vítejte na mém blogu


PRO ZOBRAZENÍ FOTOGRAFIE VE VĚTŠÍM FORMÁTU STAČÍ NA NI KLIKNOUT.

sobota 10. března 2018

Focení při soumraku

8. března 2018
Po několika mlhavých dnech se konečně začalo oteplovat a ukázalo se i sluníčko.
Původně jsem se vydala do luk, že nafotím západ slunce,
 ale na západní straně se začala objevovat oblačnost a sluníčko
 se  do ní začalo schovávat.
 Za Dymníkem se tvoří mraky. Předpokládám že bude hezký západ slunce.
Vydala jsem se do luk, ale z oblaků se vytvořila souvislá vrstva.
Z focení západu slunce asi nebude nic...
 Obzor se vyčistil a zlepšila se dohlednost. V pozadí Lužické hory a  Jedlová.
 Luž vévodí Lužickým horám.

 Ostré sluníčko se schovává do hradby z oblaků.




 Obloha se barevně proměňuje
Došla jsem zadem až k rybníčku se studní.
Na této studni jsme se v dětství scházeli.
Tady jsme s kamarády vysedávali a zpívali si nebo si jen tak povídali.
Dva dlouhé a vysoké kameny vepředu nahoře,
kde jsme sedávali, už chybí. Zřejmě je někdo použil na schody...
nebo na obrubníky pod plot...kdo ví.
Do studny jsme v dobách kdy netekla městská voda,
chodili pro vodu pro zvířectvo, na mytí i na praní.
Kovová dvířka, kterými se vstup na schody do studny uzavíral, už také zmizela,
stejně tak jako stromová alej lip a javorů podél celé ulice vedoucí do města.
Rybníček za studní nebyl tolik zarostlý a hladina byla o dost výš.
Voda tu bývala průzračně čistá.
Kolem rybníčku býval plot. V létě se sem chodilo máchat prádlo.
Zmizel i dům pod rybníčkem,
ale zase je tu plno jiných, nových domů v místech,
kde dříve byla pole na kterých střídavě rostlo obilí, brambory nebo len. 
Je tu teď nějak prázdno. Hodně se to tu změnilo a řekla bych, že k horšímu.
Stejně jako zmizelo moje dětství, zmizela i krása a romantika těchto míst.
  Došla jsem znovu až do města a pomalu se vracím domů
 mezi loukami za nádražím.
Rychle se stmívá.
Na louce na obzoru pozoruji srnku.
 Než jsem našla vhodnější místo pro focení, byla pryč.