Vítejte na mém blogu

FOTOGRAFIE

FOTOGRAFIE NA TOMTO BLOGU JSOU MOJE ORIGINÁLY.

KLIKNUTÍM NA FOTOGRAFIE JE LZE ZOBRAZIT VE VĚTŠÍM FORMÁTU.

Adresa tohoto blogu: https://fotojara.blogspot.cz/

středa 16. listopadu 2016

Vzpomínka na slunečné ráno

Neděle 13. 11. 2016
Svítá, všude je klid. Někdo  si rád pospí, někdo po ránu cvičí,
 a já se vydávám na ranní procházku do luk a k lesu.
Možná, že stihnu východ slunce.  Je -8°C  a tak
sluníčko svítí  do mrazivého oparu.
 Kos hledá něco k snídani pod spadaným listím. Pomáhá si nohami i zobákem.
 Pohled na louku osvícenou vycházejícím sluníčkem ve mě vzbuzuje obdiv 
k přírodě. Uvědomuji si, že stejně jak umí být v tuto chvíli nádherná a přívětivá,
dokáže být jindy zlá i smrtící.
 Jsou to stejná místa, kam chodím,
 ale mohu podle svých fotografií z minulých měsíců
 i dnů, sledovat jejich proměnu.

 Ve výběhu opodál už je první kůň.
 Ranní sluníčko je teď na podzim hodně nízko.
Krajinu zbarvuje místy do červena  a místy do žluta.
 Jdu kousek dál a najednou stojím proti této krásné srně.
Koukáme na sebe...ani se nehnu. Jsou to nádherná zvířata a mají krásné oči.
 Stojím na místě, bez hnutí a jediným zvukem je
 cvakání uzávěrky mého fotoaparátu.
Po chvíli se z trávy vynoří další srna.
..a pak ještě jedna. První srnka stojí jako socha a stále  mě pozoruje.
Další dvě si mě vůbec nevšímají a zůstávají klidné, jako by o mně nevěděly.
 Přesto si myslím, že o mně ví moc dobře, jen to nedávají najevo
 a čekají na rozhodnutí té hlídající.
Přešla jsem o pár kroků dál a srnky obcházely podél plotu.
Zůstala jsem na místě, aby se zbytečně neplašily.
Najednou se rozběhly a velkými skoky se vydaly k lesu.


 Na louce u lesa se pase  další stádo sedmi srnek.


 Na okraji lesa jsou ještě ojíněné muchomůrky.
Stromy bez listí na které padá stín stromů, které ještě listí mají,
vypadá působivě a zajímavě, trochu rozmazaně.
  V pozadí bývá odtud vidět Jedlová. Teď je ukrytá v mlhavém oparu. 
Nevadí. I tento pohled má své kouzlo.


Přede mnou se najednou vynoří velký srnec a pozoruje mě.
 Byl schovaný za hrbolem druhé cesty. Škoda, že je to téměř proti sluníčku.
Troje uši vykukující za cestou dokazují, že srnec hlídá svoji rodinu.
Srnu a dvě mláďata.
Najednou se i  oni zvedají a všichni přebíhají na louku k lesu.
 Na louce vedle jsou ještě zbytky prvního sněhu.
 Majitel louky tu nechal trochu sena pro srnky na zimu.

Zbytky starých květenství ozdobil mráz.

 V pozadí je vidět jen Dymník (516 m). Lužické hory jsou v oparu.

 V ohradě se už pasou dva koně. Na sobě mají deky.



 V pozadí Vlčí hora (581 m ...na vrcholu rozhledny přesně 600 m)

Moji pozornost upoutal keř s červenými plody. Jdu se na něj podívat .
Je to kalina a její ojíněné plody.




Tady bývala bažina, ale po poměrně suchém loňském i letošním létě, 
část louky posekali.



 Ojíněná kopřiva.
Jen na zbytku bývalé bažiny zůstala stará tráva.
Na jaře tu vykvétají blatouchy.
Často se tu do vysoké trávy schovávají srnky před zimou a na noc.
Procházka a končí a jdu domů na teplý čaj.
Okomentovat