Vítejte na mém blogu


PRO ZOBRAZENÍ FOTOGRAFIE VE VĚTŠÍM FORMÁTU STAČÍ NA NI KLIKNOUT.


středa 16. listopadu 2016

Vzpomínka na slunečné ráno

Neděle 13. 11. 2016
Svítá, všude je klid. Někdo  si rád pospí, někdo po ránu cvičí,
 a já se vydávám na ranní procházku do luk a k lesu.
Možná, že stihnu východ slunce.  Je -8°C  a tak
sluníčko svítí  do mrazivého oparu.
 Kos hledá něco k snídani pod spadaným listím. Pomáhá si nohami i zobákem.
 Pohled na louku osvícenou vycházejícím sluníčkem ve mě vzbuzuje obdiv 
k přírodě. Uvědomuji si, že stejně jak umí být v tuto chvíli nádherná a přívětivá,
dokáže být jindy zlá i smrtící.
 Jsou to stejná místa, kam chodím,
 ale mohu podle svých fotografií z minulých měsíců
 i dnů, sledovat jejich proměnu.

 Ve výběhu opodál už je první kůň.
 Ranní sluníčko je teď na podzim hodně nízko.
Krajinu zbarvuje místy do červena  a místy do žluta.
 Jdu kousek dál a najednou stojím proti této krásné srně.
Koukáme na sebe...ani se nehnu. Jsou to nádherná zvířata a mají krásné oči.
 Stojím na místě, bez hnutí a jediným zvukem je
 cvakání uzávěrky mého fotoaparátu.
Po chvíli se z trávy vynoří další srna.
..a pak ještě jedna. První srnka stojí jako socha a stále  mě pozoruje.
Další dvě si mě vůbec nevšímají a zůstávají klidné, jako by o mně nevěděly.
 Přesto si myslím, že o mně ví moc dobře, jen to nedávají najevo
 a čekají na rozhodnutí té hlídající.
Přešla jsem o pár kroků dál a srnky obcházely podél plotu.
Zůstala jsem na místě, aby se zbytečně neplašily.
Najednou se rozběhly a velkými skoky se vydaly k lesu.


 Na louce u lesa se pase  další stádo sedmi srnek.


 Na okraji lesa jsou ještě ojíněné muchomůrky.
Stromy bez listí na které padá stín stromů, které ještě listí mají,
vypadá působivě a zajímavě, trochu rozmazaně.
  V pozadí bývá odtud vidět Jedlová. Teď je ukrytá v mlhavém oparu. 
Nevadí. I tento pohled má své kouzlo.


Přede mnou se najednou vynoří velký srnec a pozoruje mě.
 Byl schovaný za hrbolem druhé cesty. Škoda, že je to téměř proti sluníčku.
Troje uši vykukující za cestou dokazují, že srnec hlídá svoji rodinu.
Srnu a dvě mláďata.
Najednou se i  oni zvedají a všichni přebíhají na louku k lesu.
 Na louce vedle jsou ještě zbytky prvního sněhu.
 Majitel louky tu nechal trochu sena pro srnky na zimu.

Zbytky starých květenství ozdobil mráz.

 V pozadí je vidět jen Dymník (516 m). Lužické hory jsou v oparu.

 V ohradě se už pasou dva koně. Na sobě mají deky.



 V pozadí Vlčí hora (581 m ...na vrcholu rozhledny přesně 600 m)

Moji pozornost upoutal keř s červenými plody. Jdu se na něj podívat .
Je to kalina a její ojíněné plody.




Tady bývala bažina, ale po poměrně suchém loňském i letošním létě, 
část louky posekali.



 Ojíněná kopřiva.
Jen na zbytku bývalé bažiny zůstala stará tráva.
Na jaře tu vykvétají blatouchy.
Často se tu do vysoké trávy schovávají srnky před zimou a na noc.
Procházka a končí a jdu domů na teplý čaj.
Okomentovat