Vítejte na mém blogu

FOTOGRAFIE

FOTOGRAFIE NA TOMTO BLOGU JSOU MOJE ORIGINÁLY.

KLIKNUTÍM NA FOTOGRAFIE JE LZE ZOBRAZIT VE VĚTŠÍM FORMÁTU.

Adresa tohoto blogu: https://fotojara.blogspot.cz/

středa 9. listopadu 2016

Listopadové dopoledne

8. 11.  2016
Po deštivých a mlhavých dnech se ukázalo sluníčko 
a to mě doma nic neudrží. Musím ven, do přírody.
V přírodě  čerpám energii a je tam hlavně klid.
Neruší mě nic od mého rozjímání, vnímám jen šumění lesa,
občasný křik poštolek, jak si brání svá loviště,
zpěv ptáků, který už je teď na podzim slabší, než na jaře.
 Podzimní krajina stále nabízí plno barev. Zelené louky pomalu žloutnou
a některé stromy  jsou bez listí.
 Odolávají zatím břízy, osiky, vrby a některé keře.
Žluté jsou už i modříny. Dopolední sluníčko je nízko a tak krajinu
zbarvuje úplně jinak, než při přímém poledním svitu.


 Tady býval rybníček. Zbyla z něj jen velká, zarostlá louže.
Bývali tu čolci a je možné, že tu stále někde jsou, jen teď schovaní před zimou.
 Nad loukou letí poštolka a křikem oznamuje, že právě tady je její loviště.
   Dymník  se schovává do mlžného oparu.
Ohrada je prázdná. Nejsou tu ani koně, ani stádo koz. 
Koně bývají venku někdy i v chladných dnech a mívají na sobě deky.
 Vylezla jsem na bývalou vodárnu, odkud většinou pozoruji koně.
Kaštany  i lípy už jsou bez listí .
Vlčí hora je  schovaná v oblacích a mlze. 
 Rozdílné jsou pohledy k jihu, kde je zataženo a oblaka se snaží zakrýt kopce,
a k severu, kde sluníčko ozařuje krajinu a zvýrazňuje její podzimní barevnost.
U lesa je nová pastvina pro koně.
Louka naproti sousedila se školní zahradou.
Zatím je ponechána svému divokému životu.
Ráj pro různé druhy brouků a motýlů.
Lužické hory,  na které bývá odtud nádherný pohled, 
jsou schované v mlze a oblacích.
 Potěšila mě i tato čerstvě posekaná louka,
 která nebyla dlouhé roky udržovaná. 
Krajina se tím hned promění. 
Posekaná tráva do jara poslouží jako BIO hnojivo.
Mám  radost, že bude další část luk hezčí a pokračuji k lesu.
 Cesta kolem lesa je příjemná.
 Tady ještě rostou muchomůrky.

Pohled k Vlčí hoře, která se schovává v mlze a na louce stádo devíti srnek.
 Jsou docela daleko.
 Zatím o mně neví a pasou se klidně dál.
 Jsou nádherné. Ráda je chodím pozorovat. 
Většinou jedna ze stáda hlídá a ostatní se pasou nebo leží. 
Jakmile pozorující srna zjistí, že někdo jde, varuje ostatní, aby byly ve střehu...

Obloha se začala zatahovat a je čas jít domů na oběd. Ještě ohlédnutí za stádem...
 Na další louce je slyšet křik strak obecných.
Vrány šedé jim asi ukradly oběd...Straky jsou menší a tak odchází s nepořízenou.



 Poslední ohlédnutí ...
Na druhé straně se blíží déšt nebo sněžení...?
Začíná foukat ledový vítr a tak se i tak s pocitem uspokojení z krásné procházky vracím domů. 


Okomentovat